OIDIPOVSKÉ OBDOBÍ 
Jeden z největších zdrojů touhy a schopnosti milovat je spojeny s tzv. oidipovskou fází vývoje dítěte. V té době vzniká první ne-symbiotický vztah dítěte se zřetelným zalíbením dcery k otci a syna k matce. Toto období je plné nevinné touhy, hravosti a idealizace rodiče opačného pohlaví. Je to období, kdy se v dítěti jeho věku přiměřeným způsobem probouzí síly erosu. Bohužel bylo toto období plné něhy dosti nešťastně ztotožněno s výjevem z řeckého mýtu o králi Oidipovi, který musel naplnit proroctví, že zabije svého otce a ožení se se svou matkou. Sigmund Feud použil tento mýtus jako příklad pro konfliktní pocity dítěte v tomto věku, které nazval „oidipovský komplex”. Ten se stal základem psychoanalytického modelu vývoje osobnosti a poruch v tomto vývoji. Oidipovský komplex kromě již zmíněného zalíbení dítěte v rodiči opačného pohlaví zahrnuje i tvrzení o tom, že dítě vnímá situaci konkurenčně a nevědomě si přeje odstranit („zabít“) rodiče stejného pohlaví. Možnost získat rodiče opačného pohlaví jen pro sebe se ale ukáže jako nereálná a dítě se musí vypořádat s tím, že jeho přání je nenaplnitelné. Moderní psychoanalýza zmírnila důležitost tohoto konfliktu pro chápání oidipovského vývojového období a hovoří zde o tom, že dítě v tomto věku zjistí, že mezi rodiči existuje oblast, ze které je ono vyloučeno, ačkoliv by si do ní přálo patřit. V tomto pojetí se dítě opět musí vyrovnat se zklamáním, že jeho přání nebude naplněno.Při regresi do tohoto období se objevují dvě bytostné potřeby dítěte. První z nich je potřeba, aby rodič opačného pohlaví přijal a potvrdil probouzející se životní síly v dítěti včetně sil lásky, touhy a nevinné přitažlivosti. A ano – dítě může prožívat úzkost, zda toto jeho okouzlení rodičem opačného pohlaví nebude negativně vnímáno rodičem stejného pohlaví a především, zda probouzející se touha dítěte nijak nenaruší milující vztah mezi jeho rodiči. Protože druhou bytostnou touhou dítěte v tomto období není odstranění jednoho z rodičů, ale vidět rodiče jako milující se pár, aniž by se dítě se vším, co se v něm v tomto období děje, muselo cítit jako narušitel této lásky mezi jeho rodiči. Dítě si nepřeje zakoušet, že by ty krásné síly, které se v něm probouzejí, měly destruktivní dopad na jeho okolí. Pokud rodič opačného pohlaví zrale přijme a potvrdí probouzející se síly v dítěti a pokud se tím rodič stejného pohlaví necítí ohrožován, může vše proběhnout tím nejlepším způsobem, který podpoří vývoj dítěte ve zralou osobnost schopnou milovat, která má kontakt s tímto zdrojem touhy a lásky v sobě a může jej vnímat jako něco vysoce pozitivního.
Pokud ovšem reakce rodičů na probouzející se síly v dítěti nejsou zralé a přijímající, pokud samotný vztah mezi rodiči není funkční, pak je dítě zprvu velmi zmateno, protože ty nové síly v sobě, které prožívá jako pozitivní, vyvolávají v jeho nejbližším a milovaném okolí negativní reakce nebo nesoulad mezi rodiči. Dítě pak raději tyto síly erosu v sobě potlačí, protože se s nimi nemůže zcela ztotožnit jako s něčím veskrze pozitivním. K tomu ovšem dojde nevědomě a toto nevědomé potlačení pak přetrvává až do dospělosti a omezuje možnosti plného prožití erotických vztahů na dospělé rovině.
zdroj: vycviky.cz
Mona Lisa Boysen
PŘECHODOVÉ RITUÁLY 
a jejich důležitost v každé době!
Život nás neustále posouvá do dalších úrovní dospělosti. Každý z nás je jako loďka proplouvající dlouhou sérií zdymadel, která nás vyzvedávají, nebo naopak sesazují na jiné roviny. Přecházíme z jedné fáze do druhé a každý přechod je zároveň zkouškou. Do spět, vzít se, rozvést se, zestárnout, změnit práci, stát se rodičem – všichni procházíme proměnami, které nás změní jednou provždy. Tyto významné proměny námi otřesou a změní náš svět. Proto z nich míváme strach a pocit, že nás ohrožují. A potřebné změně se můžeme i vyhnout. Můžeme se oženit, aniž bychom přitom ukončili nezávislý život. Nebo se staneme rodiči a neustále se pokoušíme uchovat si starý, dětský způsob života. Když na nás tlačí temná noc, můžeme se jí bránit, ale udělali bychom lépe, kdybychom jí prošli.
Dnes už si nevážíme iniciací a rituálů. Předpokládáme, že se lidé se změnou tak nějak vyrovnají, a když ne, pomůžeme jim terapií. Postrádáme mocné společné rituály, které nabízejí podporu a vedení. Náš model vývoje lidského života sice počítá s pokrokem, ale nikoli se základními proměnami bytí. Lineární myšlení, které je tak pod statnou součástí moderního života, ovlivňuje také naše porozumění našim životům. Rozvíjíme se a vyvíjíme, ale netransformujeme. Představujeme si růst jako stavbu mrakodrapu až do nebe, ne jako housenku, která se mění v motýla.
Lidé říkají, že se znovuzrodili jako křesťané, ale co se takhle znovuzrodit jako lidé? Potřebujeme se znovu a znovu rodit do své lidskosti a ve stále sofistikovanější podobě objevovat, co to znamená být osobností v komunitě osobností. Archaická společenství rozuměla tomu to problému lépe než my: základní změny jsou změny v perspektivě pohledu a lze si je nejlépe představit pomocí modelu zrození. Metamorfóza self nikdy nekončí a na to, abychom úspěšně prošli každou její fází, potřebujeme účinné prostředky.
Když vstoupíte do manželství nebo porodíte dítě, stanete se jinou osobou. Ale někdy není důvod hlubinné změny tak viditelný. Může ji přinést i transformující událost běžného denního typu. Když W. B. Yeats zpětně reflektoval okamžik, kdy se setkal se ženou, která ho pro následovala a změnila celý jeho život, napsal: „Před našimi dveřmi v Bedford Park zastavila drožka se slečnou Maud Gonneovou a mé životní problémy začaly.“* Tento vztah Yeatse pronásledoval celý život a přinesl mu štěstí i těžké frustrace. Yeats byl vysoce vnímavý člověk a věděl, že jediný okamžik, setkání se silnou a výjimečnou ženou, může otřást jeho duší až do hloubky.
Možná také máte takový příběh o krátkém okamžiku, který úplně změnil váš život. Prožil jsem dva takové okamžiky v dětství. První v den, kdy – mohlo mi být tak dvanáct – jsem uviděl brožurku nabízející, že se mohu stát mnichem a žít v prosté místnosti, jakou ukazovali na fotografii. Ten malý leták mě rozvášnil a dodnes jsem z něj úplně nevystoupil. Další, ještě tajemnější moment byl, když jsem vypadl z loďky na Michiganském jezeře a můj dědeček mě za cenu vlastního vyčerpání zachránil. Nevím, co se v tom okamžiku odehrálo ani jak mě to přesně ovlivnilo, ale myslím, že to byla také určitá příprava, iniciace, setkání se smrtí a časná pobídka, abych bral život vážně.
Některé okamžiky životní proměny mohou vrhat temný stín na budoucnost. Když vážně onemocníte, vaše nemoc není jen tělesná, ale nutí vás, abyste se podívali sami na sebe i na svět úplně jinak. A to je také rituál proměny. Vážný nával žárlivosti může ovlivnit vaše vztahy s lidmi a připravit vás na to, abyste byli dobrými partnery, kteří budou schopni zvládat manželství v celé jeho složitosti. Náhlá nálada nebo prudká emoce vás může pozdvihnout na jinou rovinu a proměnit vaši přirozenost.
Zármutek nad ztrátou milovaného vás může transformovat v samotném jádru vaší osobnosti, protože zármutek je víc než emoce. Může to být bolestná restrukturace, která vás nutí změnit základní způsoby vnímání a hodnocení. Ztráta může zapříčinit úplnou proměnu života. Smrt člověka, kterého jste si vážili, vás může inspirovat, můžete si začít představovat nové možnosti a zjistit, že jediná cesta z bolesti vede skrze změnu způsobu, jak na život pohlížíte. Vaše uzdravení může být přímým důsledkem vašeho utrpení.
Starověké přechodové rituály
Ve vzdálené minulosti lidé vnímali věci úplně jinak. Kolem přechodů z jednoho stavu do druhého dělali veliká dramata a vytvářeli moc né rituály, které znázorňovaly zrození, učily člověka emocionálně i symbolicky, že změnit se znamená znovu se zrodit jako nová osobnost. Obětovali zvířata, ohrožovali mladé iniciací s agresivními Při přechodu z jedné fáze do druhé si pomáhali mocnými dramatickými společenskými rituály. Chlapec nebo dívka mohli být kupř. pohřbeni do země a museli prolézt tunelem ven, chodit poslepu nebo žvatlat jako děti – to všechno, aby symbolicky znázornili zrození do nové, vyšší fáze. Antropolog Victor Turner vypráví, jak v jednom kmeni viděl člověka, který se měl stát králem. V iniciačním rituálu na něj lidé plivali, bili jej, kopali, házeli na něj odpudivé předměty a proklínali ho. Turner to šokovaný sledoval, až mu někdo vysvětlil: „Ale on ještě není králem, ještě chvíli si s ním můžeme dělat, co chceme, ale za chvíli budeme muset být poslušni jeho vůle.“ Hrozivé, barvité rituály a oběti zanechávají na mladém člověku stopy a je jimi navždy změněný.
Šokující a zneklidňující rituály mají emocionální význam. Rady dostáváte každý den, ale kolik z nich se opravdu dostane dovnitř? V klíčových okamžicích budete muset projít bolestivou, znepokojující zkušeností jen proto, abyste dospěli, uvědomili si, kdo jste a jaký je život. Autonehoda, onemocnění, rozvod – to nejsou jen tragédie, ale také přechodové rituály. Mohou vás krok za krokem přivést do vaší skryté reality a udělat z vás opravdovou osobnost. Starověké rituály nás učí, že naše obvyklé bolesti i šoky nás mohou posunout k uvědomění. prvky, používali bubny, kvíleli a malovali si těla, aby zdůraznili, že životní proměna je důležitá a složitá věc.
Moderní přechodové rituály
I dnes musíte na cestě k dospělosti nebo během změny v moudrého, zkušeného člověka projít emocionálním tunelem. Odchod ze školy, sňatek, změna zaměstnání, náhlý strach ze smrti nebo těžká deprese – to všechno jsou přechodové rituály. Klíčem je vždy pochopit důležitost a smysl těchto přechodů a projít iniciací. Měli byste si uvědomit, že u těchto důležitých okamžiků proměny je znepokojení velmi přirozené a dá se očekávat. Nemusíte proti němu bojovat, můžete se změně otevřít. Může se objevit úzkost a možná i tělesné symptomy. Když jsem se rozváděl, měl jsem bolestivé vřídky na jazyku – možná symbolicky, protože jsem měl potíže s vyslovením slov o rozchodu. U druhých jsem v době životních proměn viděl kožní problémy, žaludeční nevolnosti i jiné tělesné symptomy. Náboženský učenec Mircea Eliade říká, že nemoc můžeme vidět také jako iniciaci, bolestivý přechod, který má sílu přeměnit naši osobnost i život.
Má první skutečná iniciace se udála, když mi bylo třináct – tehdy jsem poslechl ten leták, který jsem četl. Ještě dodnes cítím mnohé z emocí, které jsem prožíval, když jsem opouštěl domov a nastoupil do křesťanského semináře v klášteře. V září 1954 jsem se přestěhoval z rodného města Detroitu a nastoupil na školu v Chicagu. Dobře si pamatuji, jak jsem v pět hodin ráno vstal a vydal se na staré nádraží dole ve městě. Mnoho členů mé rozvětvené rodiny mne doprovázelo, aby mě viděli odjíždět. Kromě letních a vánočních prázdnin jsem se do rodiny už nikdy skutečně nevrátil a stesk, který jsem po celá ta léta pociťoval, byl tak bolestný, že se divím, že jsem to vydržel. Dodnes ve mně vůně podzimního listí a chladný vzduch, pro mnoho lidí tak nádherný a milý, vyvolává nevolnost. Kdybych se na podzim ocitl v Chicagu, i když to město miluji, nevím, jestli bych to zvládl. Stesk po domově úplně nezmizel ani po letech. Nyní si víc uvědomuji, co stálo mou rodinu a můj budoucí život to, že jsem následoval své mladické nadšení. Samozřejmě, mělo to svou cenu, ale také to vedlo k dlouhé a smutné temné noci duše, která ještě neskončila. Přestěhování, zvlášť odchod od rodiny a přátel, je jedním ze způsobů, jak se posunout na cestu duše. Může to však být velmi náročné. Na jedné rovině chcete změnu, ale na druhé je to ta poslední věc na světě, kterou byste volili. Cítil jsem se naprosto rozdělený mezi self, které toužilo po zajímavé budoucnosti, a self, které dychtilo po teplém pohodlí domova. Někdy začne temná noc tím, že jste postaveni mezi dvě nesjednotitelné touhy, když se nějaká mocná potřeba postaví proti vašemu bezpečí a pohodlí.
zdroj: portal.cz
ZPĚT KE ZDROJI 
Máme kontrolu nad mnoha věcmi – více než nad těmi, nad nimiž žádnou kontrolu nemáme. Můžeme změnit stravování, můžeme změnit svůj postoj, můžeme začít pracovat na zlepšení kondice, změnit, co lze v našem okolí a začít se obracet k onomu velkému univerzálnímu zdroji pro pochopení a směr.
Co je to znečištění životního prostředí?
– znečištění vzduchu, který dýchá celý svět a každá živoucí bytost
– chemické látky v domácím a pracovním prostředí
– kolísání ozónu
– elektromagnetické záření a radiační znečištění z počítačů,
mobilních telefonů, televizí, elektrických spotřebičů atd.
Proč nemáme dostatečnou tělesnou zdatnost?
– žádný pohyb
– obezita ze špatné stravy
– žádná nebo nízká sebekázeň
– předčasné stárnutí
– křehké kosti a slabé svaly
Co způsobuje negativní postoj?
– deprese
– málo energie
– nízké sebevědomí
– malé nebo nízké cíle
– malá nebo žádná motivace
Proč jsme v duchovní depresi?
– žádný konkrétní systém víry
– strach
– vytrácí se smysl bytí
– špatný vztah k sobě, partnerovi, dětem, širší
rodině, kamarádům a hlavně ke stvořiteli (Bohu)
Bůh a matka Země nám poskytují k dispozici skvělé výživové doplňky a máme obdivuhodné esenciální oleje, které nás povzbuzují, posilují, motivují a popostrkují na cestě k úspěchu ve všech oblastech života. Co děláme a jak to děláme je naší volbou.
Esenciální oleje s kterými pracuji jsou medicínou současnosti a budoucnosti a mohou být užívány mnoha způsoby. Po staletí se používají při náboženských obřadech, v kosmetice, pro zkrášlení těla a jako léky na mnoho chorob a dnešní věda během výzkumu potvrdila, že olej aplikovaný přímo na kůži se dokáže do krevního řečiště dostat průměrně za 20 minut. Ať už jsou užívány povrchově nebo vnitřně, pomáhají vybudovat zdravé prostředí, které zamezí vzniku nemoci.
PŘEVZÍT ZODPOVĚDNOST ZA SVÉ ZDRAVÍ 
Mnoho lidí si myslí, že užíváním výživových doplňků mohou vyřešit své zdravotní problémy. Neberou v úvahu negativní vliv prostředí, ani co by mohli udělat pro to, aby to změnili. V honbě za iluzemi lidského ega jsme přestali cítit život srdcem a ublížili jsme tak posvátnosti naší Země. Dnešní strava je velmi nedostatečná a to výrazně ovlivňuje naše zdraví a pohodu. Určitě je třeba náš přístup přehodnotit a popřípadě změnit. Cvičení by mělo být běžnou součástí týdenního programu, ale většina z nás si jednoduše neudělá čas. Vyžaduje to kázeň a odhodlání a rozhodně to má pozitivní vliv na naše zdraví. Asi nejobtížněji rozpoznatelné jsou emocionální a duchovní pocity a postoje, které negativně ovlivňují náš život. Nezdravé stavy, nemoc, a dokonce i smrt mohou být způsobeny negativními myšlenkami a emocemi. Mnoho lidí, včetně sociálních pracovníků a lékařů věří, že negativní emoce jsou předchůdcem mentální a fyzické poruchy činnosti těla, což vede k duševnímu onemocnění nebo chorobám. Samozřejmě to není vždy pravda, ale rozhodně je třeba brát to v úvahu. Je třeba všem těmto věcem věnovat pozornost a snažit se přinést do našich životů rovnováhu, zvítězit nad dysfunkcí těla a nemocí a najít štěstí a naplnění.
Co způsobuje špatnou výživu?
Špatná strava, především konzumace rychlého občerstvení. Naše strava často obsahuje polotovary a konzervované potraviny, ve kterých se nalézá přes 40.000 chemikálií. Kontaminovaná voda a voda ošetřená chemickými látkami, jako je chlór a fluorid, brání správné funkci štítné žlázy, zpomaluje metabolismus, krevní oběh a imunitní funkce. Špatné trávení a vstřebávání způsobené nutričně chudými potravinami, které nemají potřebné enzymy a minerály rozhodující pro trávení, způsobují mnoho problémů..a to buď průjmy a nebo v opačném případě zácpy.
Trápí vás nějaký konkrétní problém? Napište mi.